Cílem předmětu je výrazné prohloubení znalostí z předmětů postihujících středně pokročilé kurzy mikroekonomie a makroekonomie, které byly absolvovány v navazujícím magisterském studiu. Oproti předmětům magisterského studia je výrazně posílena teoretická složka výuky a výklad je postaven zejména na exaktně formulovaných modelech a pokročilém grafickém aparátu. Ekonomické teorie nejsou vykládány v časové posloupnosti, ale jsou v historických i globálních souvislostech detailně vysvětlovány, systematizovány, popř. odvozovány tak, ať je vytvořen teoretický základ pro vlastní odborný výzkum.

1. Pokročilá teorie spotřebitele. Alternativní přístupy.
2. Pokročilá teorie výroby. Alternativní přístupy.
3. Teorie trhu výrobních faktorů.
4. Teorie nedokonalé konkurence.
5. Teorie chaosu a oligopolní chování.
6. Teorie her.
7. Teorie všeobecné rovnováhy a odvození komplexních modelů.
8. Teorie růstu. Alternativní přístupy.
9. Teorie hospodářského cyklu. Alternativní přístupy.
10. Teorie mezinárodního obchodu. Alternativní přístupy.
11. Teorie mezinárodní ekonomické integrace.
12. Limity teoretických modelů.

Cílem předmětu je prohloubit znalosti a dovednosti studentů v oblasti vědecké práce směrem k úrovni juniorního výzkumného pracovníka a zlepšit jejich aplikační dovednosti při publikování. Předmět směřuje k rozvoji kritického, vědeckého a systémového myšlení studenů a k osvojení znalostí a dovedností potřebných k uskutečňování vlastního výzkumu. Osvětluje význam jednotlivých etap vědecké práce a jejich souslednost. Předmět posluchačům prezentuje tradiční i alternativní metodologické přístupy ke zkoumání vědeckého problému a seznamuje je také se současnými principy řízení vědecké práce.

1. Věda a vědecké myšlení. Kritické myšlení. Systémové myšlení.
2. Scientometrie. Citační analýza. Práce s databázemi pro hodnocení vědy.
3. Vědecký problém. Metodologie, metodika, metoda.
4. Výzkumné otázky. Výzkumné cíle. Hypotézy.
5. Specifika výzkumu v oblasti hospodářské politiky a správy.
6. Struktura vědecké práce. Formy sdělování výsledků vědecké práce.
7. Metody získávání a zpracování primárních a sekundárních dat.
8. Statistické a ekonometrické metody. Statistický a ekonometrický software a jeho využití.
9. Ověřování hypotéz. Vyvozování závěrů.
10. Vědecký projekt a jeho řízení.
11. Výzkumný tým a jeho řízení.
12. Vědecký diskurz.

Cílem předmětu je výrazné prohloubení znalostí z oblasti hospodářské politiky a správy z navazujícího magisterského studijního programu. Oproti předmětům magisterského studia je bazální pozornost věnována teorii hospodářské politiky a správy a netriviálním přístupům k praktické hospodářské politice. Výklad je založen na sofistikovaném využití ekonomické, modelové, správní a politologické teorie a důraz je kladen na komplexnost přístupů a jejich aplikaci ve výzkumu v oblasti hospodářské politiky.

1. Základní paradigma, metodologie, metodika a hospodářská politika.
2. Obecný vztah hospodářské politiky, kvantitativních metod a modelování.
3. Hospodářská politika a konkrétní kvantitativní metody a postupy
4. Makroekonomické modely v hospodářské politice. Databáze modelů hospodářské politiky.
5. Modelování fiskální politiky.
6. Modelování monetární politiky. Phillipsova křivka a DSGE modely.
7. Hospodářská politika a data. Ekonometrický software v hospodářské politice.
8. Standardní teorie hospodářské politiky.
9. Moderní způsoby aplikace a realizace hospodářské politiky.
10. Problémy konvenční a nekonvenční hospodářské politiky. Očekávání v hospodářské politice. Časová nekonzistence v hospodářské politice.
11. Správní věda. Teorie veřejné správy.
12. Teorie řízení. Politické řízení státních institucí a regionálních samospráv.

Předmět je součástí povinného základu studia, který po absolvování slouží jako teoretické a metodologické východisko specificky zaměřeným předmětům. Cílem je prezentovat kritický pohled na matematické modelování a programování a na problematiku zjednodušení ekonomické reality ve vztahu k validitě a pravdivosti predikcí v hospodářsko-politické oblasti, a také s ohledem na efektivitu dosažených výsledků. Úkolem je seznámit studenty s významem využití pokročilých matematických metod v ekonomické analýze a s úlohou matematického programování tak, aby student nebyl pouze pasivním uživatelem a příjemcem ekonometrického softwaru, ale uměl ho také vhodně upravovat a programovat. Pozornost je věnována makroekonomickému i mikroekonomickému modelování a jeho hospodářsko-politickým konsekvencím a využití.

1. Pokročilé modelování ekonomiky a jeho význam pro rozhodování centrálních autorit.
2. Koncepční a metodologické přístupy k ekonomickému modelování. Dopady tzv. sporu o univerzálie. Friedmanova metodologie pozitivní ekonomie.
3. Zjednodušení vs. realita. Limity používání matematických modelů v ekonomii.
4. Ekonomické teorie, potřeby praktické hospodářské politiky a využití sofistikovaných ekonometrických nástrojů a technik. Ekonometrický software.
5. Matematické programování s aplikacemi v ekonomii. Pokročilé systémové inženýrství v ekonomii. Lineární a nelineární programování.
6. Diskrétní a spojité dynamické systémy.
7. Typy ekonometrických modelů využitelných pro hospodářskou politiku. Databáze modelů hospodářské politiky. Ekonomické experimenty a jejich využití v modelování ekonomiky.
8. Modely simultánních rovnic
9. Modely redukované formy. VAR a SVAR modely.
10. Panelová regrese. Statický a dynamický panel.
11. DSGE modely.
12. Mikroekonomické modely. Teorie chaosu a ekonomické modelování.

V rámci předmětu Zahraniční stáž student absolvuje část studia na zahraniční instituci v délce nejméně jednoho měsíce. Uvedené je hodnoceno zápočtem v předmětu Zahraniční stáž. Alternativní, avšak rovnocennou formou splnění povinnosti zápočtu v tomto předmětu je podíl na řešení mezinárodního výzkumného projektu se zapojením zahraniční instituce, pakliže je předem schválena garantem předmětu.

Cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů z navazujícího magisterského studia v oblasti pokročilé teorie veřejné volby. V návaznosti na znalosti základních teoretických konceptů veřejné volby a fungování politického trhu se studenti dále seznamují s limity veřejné volby v přímé a nepřímé demokracii a dalšími pokročilými teoretickými koncepty v kontextu behaviorální a experimentální ekonomie, které pak mohou rozvíjet v předmětu Experimentální ekonomie.

1. Teorie veřejné volby a její význam pro praktickou hospodářskou politiku.
2. Vztah teorie veřejné volby k politologii, sociologii a dalším společenským vědám.
3. Teorie racionální volby, teorie preferencí.
4. Racionální ignorance, racionální iracionalita.
5. Manipulace a strategické chování.
6. Problém nejistoty v kolektivním rozhodování.
7. Log-rolling. Rent-seeking.
8. Zájmové skupiny na politických trzích. Teorie byrokracie.
9. Problém vymezení pojmu veřejný zájem.
10. Normativní přístupy. Konstituční ekonomie.
11. Hlasovací mechanismy. Arrowovy axiomy.
12. Problémy veřejné volby v kontextu experimentální ekonomie.

Cílem předmětu je v návaznosti na výuku témat z oblasti institucionální ekonomie absolvovanou v rámci navazujícího magisterského studia prohloubit znalosti studentů směrem k netriviálním přístupům k behaviorální ekonomii a současným trendům v ekonomické teorii. Po absolvování předmětu bude student schopen vytvářet si přesnější, resp. realističtější modelové představy o chování jednotlivých ekonomických subjektů i ekonomiky jako celku a využívat vlastní a tvůrčí metody. Dosavadní pokročilé znalosti ekonomické teorie jsou mu zasazeny do kontextu klíčových poznatků dalších disciplín, zejména psychologie, sociologie nebo antropologie.

1. Behaviorální ekonomie v kontextu vývoje ekonomického myšlení.
2. Behaviorální ekonomie, experimentální ekonomie a ekonomické modelování.
3. Kritika teorie racionální volby.
4. Behaviorální ekonomie rizika a nejistoty.
5. Preference sledující zájmy ostatních.
6. Behaviorální aspekty diskontování času.
7. Behaviorální aspekty teorie her.
8. Behaviorální aspekty modelů učení.
9. Emoce.
10. Omezená racionalita.
11. Behaviorální ekonomie blahobytu.
12. Neuroekonomie.

V rámci předmětu student konzultuje téma své disertační práce. Zaměří se zejména na metodologii vědecké práce, strukturu vědecké práce, kritický přístup k současnému stavu poznání, vyhodnocování a interpretaci výsledků prováděných analýz a správnou formulaci závěrů, doporučení a přínosů práce.
V průběhu disertačního semináře získává student kreditní body za jednotlivé aktivity související s jeho tvůrčí činností. Celkem se jedná o 20 kreditů za publikační činnost, 10 kreditů za projektovou činnost a 10 kreditů za ostatní aktivity. Podrobně jsou tyto aktivity a jejich hodnocení rozepsány výše v části B-IIb Požadavky na tvůrčí činnost a relevantních vnitřních předpisech určených studentům doktorského studia.